ŠKOLA LEHKOSTI
Česká republika
Autorka textu Daniela Navrátilová (studentka instruktorského kurzu Školy lehkosti – EdL)
Za kruhovým uspořádáním výcvikové škály není pouhá snaha se odlišit. Je to snaha dát vyniknout důležitosti základů, jejich souvislostem a prolnutí, následným návaznostem a rozvíjení každé jedné z nich. Vše z bodu vychází a zase se do něj vrací.
Srdcem škály EdL je respekt ke koni. Respekt k jeho individualitě, etologii, plemenné příslušnosti i anatomické stavbě. Philippe Karl říká, že koně trénujeme pro něho samotného a ne pro nějakou disciplínu. Tzn. primárně vzděláváme koně celostně, ke zlepšení jeho psychomotorických dovedností jako atleta, kterého posléze můžeme více specializovat v některé disciplíně, stále je však nutno dbát na komplexní gymnastický přístup. A především musíme respektovat, že koně nepotřebují medaile a nic nám nedluží. Každý jeden z nás od svých trenérů slyšel : „pobídni ho víc, on musí …., podrž ho, on musí…. !“ !!!NEMUSÍ!!! ale může, když chce, když ho o to poprosíme, když je na to dostatečně připravený. Toto není nijak nová myšlenka, s touto přišel již Xenophon čtyři století před naším letopočtem, který ve svém díle Peri Hippikles při výcviku koní klade důraz dobrý vztah a důvěru mezi koněm a jezdcem, vyzdvihuje význam motivace a pochvaly a již zde jsou zmínky o budování rovnováhy koně.
Ve výcvikové škále školy lehkosti se právě dosažení légèreté – lehkosti opírá o tři základní pilíře, které spolu nerozlučně souvisejí. Rovnováha, uvolněnost a impulzivnost. Jeden neexistuje bez druhého, každý z každého vychází a je ostatním podmínkou i partnerem.
Nejvyšší prioritou je uvolněnost, bez ní nemůže výcvik probíhat efektivně. Vystresovaný žák vám sotva odříká dobře a rychle násobilku nebo si zapamatuje letopočty správně. Jedním z důkazů uvolněnosti je povolení dolní čelisti koně, mobilizace huby a jazyka. Anatomické souvislosti s jazylkou a svaly krku a zad probereme v jiném článku. Uvolněnost je tedy úkolem citlivé ruky.
/TIP: Zkuste pomyslet na něco nepěkného a zatnout zuby, navnímejte vlastní napětí v celém těle, v momentě když pak zuby povolíte a pohnete jazykem, pocítíte uvolnění krku, ramen i zbytku těla. Naučíte-li koně toto řízené uvolnění, můžete ho vyvést elegantně ze stresových situací, a tím i posílit váš vztah: „se mnou jsi v bezpečí, se mnou můžeš mít uvolněné tělo. /
Rovnováha je dalším z trojice základních pilířů pro dosažení légèreté. Bez rovnovány se kůň nemůže uvolnit – bez uvolnění, nemůže najít rovnováhu.
/Příklad: Kůň na předku se zatnutými zuby se opírá o udidlo. Prostý tah s nízkou rukou zpět přivede koně zaprvé ještě více na předek, a za druhé bolestivý tlak na jazyk vede k jeho zatuhnutí, či dokonce znecitlivění, zatuhnutí v oblasti jazylky tuhnutí v týlu, krku, zádech… V neposlední řadě bolest nebývá dobrým motivátor ke konstruktivní spolupráci, spíše naopak./
Je to tedy opět ruka jezdce, která může změnou pozice krku zlepšit rovnováhu a působením udidla do koutků a NE NA JAZYK (!), vyvolat uvolnění huby, potažmo relaxaci celého těla.
Toto potvrzuje, že lehkost v ruce má naprosto nezastupitelný význam!
Impulzivnost. Toť třetí korálek z náhrdelníku lehkosti a dala by se též přeložit jako lehkost na holeně. Jezdec vysvětlí koni význam holeně precizním, citlivým a inteligentním použitím bičíku, kterému kůň většinou snadněji rozumí. Viz pojem v zahraničních zdrojích „Leg lesson“. Kůň by pak měl bezprostředně ochotně reagovat na jemný tlak holení. Bez impulzivnosti je uvolnění a rovnováha jen lenost a otálení. Pokud budeme impulzivnost vyžadovat od koně v nerovnováze, povede to jen ke zhoršení situace či dokonce panice, u ztuhlého koně zas nelze impulzivnost uspokojivě vybudovat.
Lehkost v rukou a lehkost na holeně jsou nerozlučné souputnice a musí všechny současně rozvíjet při zachování kvality těch ostatních.
/Tip: Už jste někdy tančili Jive? Zkuste poskakovat na úplně zaťatých nohách, rychleji a rychleji….
A pak je povolte, uvolněte v kolenou a kotnících… Že to jde snadněji? 😊 /
Další metou výcvikové škály je ohebnost. Krk koně je jako balanční tyč, jeho pozicí můžeme ovlivnit rovnováhu, ohebnost i potlačovat přirozenou křivost. Zde souzní s myšlenkou Bauchera: „Pozice předchází akci“.
Připravíme- li podmínky, bude snadné vyhovět požadavku.
Čím je kůň ohebnější, tím více může zůstat uvolněný i v rovnováze, a tak i lehký v pohybu vpřed a udržet takt chodu.
Tím se dostáváme k pohyblivosti. Myslí se tím pohyblivost do všech směrů, kolem předku, kolem zádi a na diagonálách, a to v různých sestaveních. Jezdec může libovolně měnit laterální i předozadní rovnováhu a smysluplným sestavením zlepšovat narovnání koně. Přechody „nahoru“ testují a zlepšují impulzivnost, přechody „dolů“ jsou testem rovnováhy.
Jinými slovy pracuje na zlepšení obratnosti koně, která současně zpět vede k jeho lehkosti.
Další a nejvyšší metou škály je dosažení shromáždění, které je charakterizováno jako dosažení maximální podélné pohyblivosti koně. Symbolem shromáždění je piafa, která ale nemá být jen naučený cirkusový trik, ale cílenou prací na přechodech mezi klusem a couváním, ochotně, bez napětí, známek nespokojenosti či latence. Kůň je stále připraven energicky vykročit vpřed. Zde si dovolím citovat rovnou z knihy Omyly moderní drezury, že: „piafa je výsledek vysoké impulzivnosti a ztělesnění nestabilní rovnováhy, propůjčuje koni extrémní pohyblivost. Lehkost je tedy podmínkou i následkem shromáždění! Vše zní vychází a vše k ní opět vede.“
Jako červená niť nám celou výcvikovou škálu obkružuje snaha o narovnání. Snaha o zmírnění přirozené křivosti je nutná od samého počátku výcviku, neuvolněného koně nelze nerovnat, neohebného koně nelze narovnat, nepohyblivého koně nelze procvičit k vyrovnání dysbalance svalových struktur. Každou z met výcvikové škály se narovnání zlepšuje a zpětně je vlastně i jejich podmínkou.
Víme, že koně jsou křiví od přírody a při nepromyšlené pracovní zátěži, či při klidových pohybových stereotypech se křivost prohlubuje. Toto je ještě výraznější, pokud je kůň v boxovém ustájení s omezením pohybu. Je potřeba ke křivosti tedy přistupovat s doslova téměř medicinským rehabilitačním pohledem.
Na závěr si opět dovolím jednu citaci: „Légèreté i narovnání jsou každodenní snahou o dokonalost, které již z definice nemůžeme nikdy zcela dosáhnout.“
Přátelé, kůň je váš nejlepší učitel, respektujte jeho možnosti, nedokonalosti a smysluplně společně pracujte na jejich zlepšení. Bez motivace koně k proaktivní spolupráci pozitivní zpětnou vazbou (pochvalou) se cesta buď nesnesitelně prodlouží, nebo dokonce mnohým zcela ztratí.
Mně osobně se velmi líbí jeden citát Francoise Bauchera, kde se obrací k žákům se zaťatou pěstí: „Nejsilnější z vás se pokusí mou paži ohnout… Nejslabší z vás mě polechtá a přiměje k tomu, abych otevřel pěst. Pak mou paži snadno ohne.“
Je to uváděno v souvislosti s nutností mobilizovat hubu koně, aby byl schopen se poddat působení ruky, nicméně myslím, že tento příklad platí pro celý výcvik. Ne silou, ale chytrostí a pochopením. Toto nás opět vrací k samému jádru výcvikové škály EdL: Maximální respekt ke koni.
Kéž jsou všechny bytosti pod sedlem i v sedle šťastny.