ŠKOLA LEHKOSTI
Česká republika
Autorka textu Daniela Navrátilová
Autorka videa Jaroslava Podhajská
(studentky instruktorského kurzu Školy lehkosti – EdL)
Holeň je oficiální naukou FEI glorifikována a připisuje se jí zodpovědnost za aktivitu koně v pohybu vpřed neboli rozvoj posuvné síly, ohebnost i rovnováhu, má udržovat ohnutí v žebrech ba dokonce má zajistit větší došlapování zadních pod těžiště koně. Na první dojem to zní celkem dobře. Každý z nás to někdy slyšel.
Rozebereme si to však postupně. Prvně rozvoj posuvné síly. Myslí se tím, že kůň vyvine větší aktivitu zádě a posune zadní nohy dál pod těžiště…, a teprve pak bude schopen zkrátit svůj rámec… myšleno, že přiblíží zadní nohy blíže předním.
Ovšem biomechanika hovoří jinak! Rámec se přece zkracuje tím, že kůň ohne bedra a jakoby podsune
zadní nohy zezadu dopředu. Posuvná síla však vzniká v momentě, kdy se kůň od nohy odrazí a posune ji dozadu!!! Nabízí se zde otázka, že pokud kůň chce udělat delší krok, musí hodně ohnout nohu strčit ji pod břicho a poté stejně mohutně posunout dozadu.
Ano, ale pozorujete-li klusajícího koně všechny končetiny, jdou jakoby „rovnoběžně“, jen s jiným úhlem – viz obrázek níže. V prodlouženém klusu je evidentní, že kůň hodně podkročuje, ale i zakročuje a rámec nemění. Delší kroky vedou k větší posuvné síle , ale nemohou zkrátit rámec.
Ovšem krátké kroky zas nemohou došlápnout víc pod těžiště!
Že by si tedy zkrácení rámce a rozvoj posuvné síly navzájem odporovaly z prosté mechaniky pohybu? Bingo !
(I v barokním stylu , který pracuje s posunem těžiště dozadu, tedy k podsunu zadních blíže pod tělo koně, se prakticky ale jedná opět o ohnutí bedrokyčelních kloubů – tedy zaúhlení pánve. Krky jsou krátké a posuvná síla minimální.)
Takže co je vlastně ta leg lesson?
Ve chvíli, kdy kůň spolehlivě chápe a rozumí pomůcce bičíkem a pomůcce holeněmi, lze přikročit k nácviku aktivity, potažmo impulzivnosti. Slabě stlačíme holeně a přidáme jemnou pomůcku bičíkem, kterou postupně zesilujeme do požadované reakce (třeba zrychlení), okamžitě pomůcky holeněmi vysadíme (descente de jambes) a vydatně chválíme a dáme pausu. Opakujeme až koník začne
předcházet svou reakcí pomůcku bičíkem a opět hned chválíme. Zpomalení pak neopravujeme
silnější pobídkou holení, ale jemně bičíkem.
Každopádně je potřeba pamatovat! Chceme být pro koně co nejčitelnější, aby našim pomůckám rozuměl, proto je potřeba jednak nejít rukama proti holeni a také nemít tzv. ukecané holeně (které se trochu pořád melou a ťukají), což vyvolá jakýsi šum signálu a neporozumění. Holeň musí mít jasný význam, a to pro pohyb vpřed, případně ustoupení (vpřed a do strany), ale nikdy ne pro zpomalení, zastavení či couvání! Pro zrychlení nesmí holeň působit silněji – může působit buď trochu déle nebo opakovaně.
V tomto bodě se ještě patří osvětlit další pojmy, a to rozdíl mezi kmihem a impulzivností. Ne, není to to samé. Dle oficiální nauky je kmih definován mírou zvednutí a ohnutí hlezenních kloubů po vykročení dopředu. Lze tedy pozorovat v klusu ev. ve cvalu, tedy v chodech, kde je váze vznosu.
Ano, dá se kmih ve velmi pokročilé fázi výcviku kultivovat a rozvíjet, leč nutno jasně přiznat, že z mnohem větší části je to věc vrozených kvalit koně.
Kmih si můžete koupit, ale impulzivnost si musíte vybudovat.
Jak tedy definujeme impulsivnost? Rychlostí a kvalitou odpovědi na požadavek jezdce.
Z našeho pohledu je určitě obdivuhodnější nekonfekční hafling nebo norik, který na neznatelnou pomůcku jezdcem okamžitě a střelhbitě vykluše vpřed, než luxusně stavěný drezurní specialista, který má sice oslnivý pohyb, ale za cenu neustálého viditelného – a bolestivého – pobízení ostruhou. A že jich vidět je, že?
O zlepšení impulzivnosti hovoříme v momentě, kdy kůň na stejný požadavek odpoví vyšší aktivitou a nebo, kdy stejnou odpověď dostaneme při stále jemnějším požadavku.
Sečteno a podtrženo: Impulzivnost nelze zlepšit neustálým pobízením či stále silnějším tlakem holení. Ta vznikne jen pečlivým výcvikem koně na pomůcky holení.
Především je potřeba, aby kůň pomůcce rozuměl. Pokud nerozumí, tak je silnější pobídka jen jako hlasité nadávání v cizím jazyce.
Další podmínkou je, aby byl schopen ji zaznamenat. Pokud mluví víc lidí nahlas, obvykle se nestačíte soustředit na všechny najednou …někomu nerozumíte, nebo netušíte , že se vám také snaží něco
vykládat… a stejně to má kůň. Pokud působíme současně rukou i holení, kůň si obvykle prostě vybere. Vybere si to, co je více nepříjemné, a na to reaguje.
Je proto vhodné separovat pomůcky a být tak pro koně čitelnější.
F. Baucher formuloval princip „Ruka bez nohy, noha bez ruky“, jeho výcvikové metoda byla v té době revoluční a dosahovala enormně rychlých výsledků, jistě právě proto, že je pro koně srozumitelnější.
Dále si musíme uvědomit, že kůň nemá knoflík za podbřišníkem pro holeň on/off. Přirozeně tedy holeni nerozumí a musíme mu celkem pečlivě a polopaticky vysvětlit , co tlak holení znamená. Při tom
vysvětlování musíme nepodkorčitelně ještě zachovávat dobrou náladu, aby kůň byl motivován ke spolupráci a chtěl se učit.
Do karet nám ale hraje několik faktorů. Koně jsou ohromně citliví. Cítí i dosednutí mouchy a zareaguje, je tedy předpoklad, že na stejně slabý podnět, je schopen třeba vykročit. Nepotřebujeme do něj bodat ostruhou, jen potřebujeme o něco více času na přípravu a vysvětlení komunikačních prostředků.
Kůň je únikové zvíře a tak jako je pro něj přirozené před predátorem utéct, tak i od bičíku ustoupí snáze, než pochopí, co se po něm chce objímajícími holeněmi. Nutno jej ale na bičík připravit, nesmí se ho bát. Nesmí být ve stresu, protože stres díky limbickému systému ktivuje u koně mód únik-útěk, nikoli mód učení. To máme ostatně i my lidi stejné. Ve stresu rozum je ten tam na nějaké učení nejsou myšlenky.
Odborněji řečeno se koně učí metodou nepřímého podmiňování. Spojíme umělý podnět (holeň) + známý podnět (bičík) – přirozený podnět – a vyčkáme reakce. I za malou reakci či snad je ochotu k reakci je koně třeba hodně chválit a pozitivní zpětnou vazbou motivovat ke spolupráci. Přirozený podnět postupně vysazovat a ponechat ten umělý. Osvěžovat při oslabení reakce.
Neboť jak praví klasik : „Síla jest pomůckou slabých!“
A cílem drezury by měla být právě minimalizace pomůcek. (K efektivnímu tréninku jsou lepší krátké reprízy s vysokými požadavky.) Pokračujeme k ohýbání. Toť má být dalším významným úkolem holeně, tedy přesněji mýtus a základní pilíř moderní drezury, tedy ohnutí koně kolem vnitřní holeně. Konkrétně s parametrem, že celá páteř má být rovnoměrně ohnutá. Ovšem pro změnu je tu potvora anatomie, která ukazuje jasně, že laterální pohyblivost hřbetu a beder je omezená. Již snadno
dohledáte spoustu fotografií koní s jezdcem i bez v nejrůznějších cvicích a všimnete si při zevrubnějším zkoumání, že krk koně je vždy ohnutý více než zbytek těla, který je téměř neohebný.
Můžeme to pozorovat i ve cviku dovnitř plec v pracovním klusu, kdy se zdá, jakoby byl kůň ohnutý kolem vnitřní holeně. Pohledem svrchu však zjistímě, že i v tomto cviku je hrudí páteř téměř rovná.
Dá se pevně konstatovat, že páteř je stranově neohebná, nebo jen velice diskrétně, ovšem bedro- křížový kloub je schopen rotovat! Hle!
Takže co pak cítíme v sedle?
(Příklad: pracovní klus na pravou ruku, například první fáze pohybu)
Levý pár končetin /LP a LZ/ jdou od sebe a pravý pár končetin k sobě.
Pravá kyčel klesá, pravá lopatka se přibližuje stehnu a břicho vytlačí jakoby ven /doleva/
a pravou nohu jezdce jakoby vtáhne dovnitř a tu vnější vytlačí. To je ten pocit, že se kůň jakoby omotá, kolem vnitřní holeně.
A jak jsme již řekli malá pohyblivost hřbetu tu ale samozřejmě je.
V kroku a klusu je horizontální (jako když plave úhoř v říční peřeji) a ve cvalu vertikální jako pohyb delfína. Opět z biomechaniky pohybu se tato ohnutí periodicky mění …..tudíž….. a „modří už vědí“
…Kůň v pohybu nemůže udržet žádné konstantní ohnutí hřbetu!!! (Kdyby ryba měla konstantní ohnutí, nezvládla by plavat!) Lze jen ohnutím krku podpořit ohnutí v souhlasné fázi pohybu. A
je to právě krk koně, který ovlivňuje pohyb hřbetu a ne naopak!
Bude moct jezdec tedy holeněmi udržet ohnutí koňského těla v pohybu? Odpověď je ne, nebude.
Může však ovlivnit ohnutí krku a holeněmi pak jen koriguje pohyb zádi.
A pojďte, jdeme zbořit poslední dogma o tom, že holeň je schopná zařídit došlapování zadních nohou pod tělo. Podle oficiální nauky se došlapování zadních nohou pod tělo dá vyvinou s pomocí tzv. polovičních zádrží , tedy spolupůsobením sedu, holeně i ruky jezdce. Cvik popisuje jako napnutí kříže jezdce, což má vést k oboustrannému zatížení sedacích kostí a aktivaci zadních nohou a v polovičních i celých „parádách“ ve všech přechodech ,a tak donutí koně vyšlápnout víc pod těžiště.
Tedy působí společně ruka + noha + sed.
Role ruky je zde jednoznačně brzdící a působením v nízké pozici a směrem zpět tak významně negativně ovlivňuje rovnováhu koně. Snad právě proto musí být vyvážena působením holeně.
V momentě, kdy ale rukou zlepšíme rovnováhu koně / ruka ovládá krk, který jako balanční tyč má významný vliv na rovnováhu / nastavíme tím podmínky k provedení korektního přechodu.
Neboli: situaci precizně připravíme a pak koně jemně poprosíme o provedení.
Přesně to nám říká jeden ze základních principů EdL „Pozice předchází akci!“
Role sedu a větší zatížení sedacích kostí. Pokud jezdec sedí v sedle a působí svou přirozenou váhou třeba 70 kg, nelze nijak zařídit, aby momentálně ztěžkl na 75kg , leda snad, že by se intenzivně
přitáhl za otěže – nebo nadskočil a dopadl. Navíc sedlo a podsedlové dečky lokální působení sedacích kostí stejně rozloží. Bez sedla by takovéto působení sedacími kostmi vedlo k prohnutí zad, tím vlastně k zakročení zadních nohou.
Sečteno a podtrženo, neexistuje pomůcka sedem k většímu podsunutí zadních nohou pod tělo koně!
Holeň vzhledem k psychologickému smyslu impulzivnosti má význam čistě dopředný. Říká koni: “Vezmi nohu, opři se o ni, natáhni ji dozadu a posuň se vpřed.“ Tudíž její současné působení v zádrži je značně kontraproduktivní a vlastně matoucí až rušivé a vede jen k otupení koně na holeně.
Popisované parády, zádrže a současné působení pobídek je v chytrých knihách určeno pro značně pokročilé koně, kteří dokáží rozlišit pomůcky velmi blízko sobě. Pro koně, kteří se učí leg lesson nebo mají problémy udržet aktivitu je to ale těžce matoucí a kontraproduktivní.
Co na to biomechanika? V přechodech v kroku a klusu kůň zkracuje kroky, až dojde k přechodu do nižšího chodu, předloktí předních i holeně zadních končetin jsou přitom stále rovnoběžné.
Dokonce i ve shromážděných chodech jako pasáž zvedá kadenci, kroky zkracuje, ale tím že klesne kyčlí dojde k dokonce mírnému prodloužení rámce. Jinými slovy pohyb jsou vznosnější, ale ztrácí na
prostornosti.
Působení holeně je zde k udržení aktivity, nikoli k vyvinutí došlapování pod tělo. Ke zkrácení rámce, tedy k většímu došlápnutí zadních nohou pod tělo, může z biomechanického hlediska dojít jen při vyklenutí beder koně, neboli podsazení a současném došlapování zadních. Tedy kůň musí ohnout horní klouby zadní končetiny, což se ovšem biomechanicky opět neslučuje s pohybem vpřed. Dá se tedy pozorovat viditelné došlapování zadních jen v extrémním shromáždění, jako je pirueta ve cvalu, piaffa a paráda starých mistrů – zastavení na zádi.
Co říci závěrem?
V předchozím textu najdeme mnoho nezvratných ne jen „filozofických“, ale právě fyzikálních/mechanických i anatomických, důkazů o tom, že mechanika, anatomie a nakonec i
psychologie koně vylučuje některé dogmatické požadavky oficiální nauky.
Dále je nutno zmínit, že řešením nefungující pomůcky není její zesílení. Poučka, že jezdec koně musí prostě donutit není v pořádku. Kůň nám nic nedluží, nemusí se podvolit, mentálně zlomit. Kůň je cítící a myslící živý tvor, který je svým způsobem schopen a ochoten komunikovat a tedy správné užití
pomůcek je o jejich charakteru, nikoliv o jejich síle. Správný drezurní výcvik má pomůcky minimalizovat, silné pomůcky naopak koně otupují. Dokázali jsem si také, že snaha o ohnutí koně v žebrech či donucení zadních nohou k většímu došlápnutí pod tělo pomocí sedu je rovno fatamorganě.
Nejefektivnější způsob užití pomůcek je dodržování základních principů:
Separace pomůcek: Ruka bez nohy, noha bez ruky
a jejich příprava: Pozice předchází akci
A nejdůležitějším ze všech principů je respekt ke koni a snaha o pozitivní a efektivní motivující komunikaci.
Ať se tedy komunikace daří!