Už jako malé dítě mě to táhlo ke koním. Bylo mi 8 let, když jsem se konečně mohla přiblížit ke koním v jezdeckém oddíle. Opravdu jezdit na koni jsem začala až ve svých 12 letech a ve 14 jsem začala skákat. Jezdeckou licenci jsem složila v 16 letech. Do 26 let jsem se věnovala parkurovému skákání závodně do stupně L.
Prvního vlastního koně jsem si koupila ve svých 20 letech. Byla to 3 letá plnokrevná klisna jménem Darcy. Darcy jsem pak prodala své sestře, neboť mi byla zdarma nabídnuta klisna Zaira, kterou jsem dříve jezdila jako studentka a milovala jsem ji. Dva koně bych v té době bohužel neuživila.
Zaira byla drobná a měla jen jedno oko. Skákaly jsme spolu úspěšně parkury. Když odešla do chovu, koupila jsem si 5 letou 185 cm vysokou, černou, teplokrevnou klisnu Keisy. Tu jsem po čase prodala, protože nebyl ten správný čas, místo a vědomosti, abych si mohla nechat tak silného a dominantního koně.
Dále jsem měla pár týdnů obsedlého 3 letého teplokrevného valacha Comfi-K po otci Comero. V té době jsem se taky začala více zajímat o drezuru. Bohužel drezura v mém podání zrovna nebavila valáška. Po 4 letech jsem ho prodala a koupila si vysloveně jen na drezuru fríského valacha Kasper P (neboli Kašpara). Od roku 2011 jsem se začala věnovat převážně jen drezuře. Absolvovala jsem nespočet drezurních závodů do stupně L.
V té době jsem si už mohla dovolit druhého koně, a tak jsem (částečně pro maminku) zkusila koupit křížence teplokrevníka s chladnokrevníkem jménem Cortéz. Mamka pak ale postupně jezdila čím dál méně, a tak jsem valáška nakonec prodala na rekreační ježdění.
V roce 2013 jsem si koupila dalšího koně, jménem Bel Canto (přezdívka Belmondo). Spolu jsme se také účastnili drezurních závodů do stupně L. Až díky Belmondovi jsem se dostala ke Škole lehkosti. Belmondo je velmi citlivý kůň a po 2 letech ježdění začal mít psychické problémy, které dával najevo klapáním zubů a schováváním se za otěž. Občas se kousal do prsou.
Ve snaze toto řešit jsem se začala zajímat i o jiné způsoby ježdění. První informace jsem našla v Akademickém ježdění dle Benta Branderupa. Absolvovala jsem několik seminářů s Greetje Arends-Hakvoort. Belmonda i Kašpara jsem trénovala asi rok dle tohoto Akademického ježdění. Ani tady jsem ale bohužel nenašla návod, jak pomoci Belmondovi přestat klapat zuby a rolovat se.
Dále jsem tedy hledala a na internetu jsem našla knížku Philippe Karla. Nenašla jsem sice výslovně, jak odnaučit koně rolovat, ale byly tam informace, jak dostat koně na otěž. Pracovali jsme přesně dle knížky krok za krokem. Po čase jsem měla opět na otěži koně, který se nevyhýbá kontaktu s mojí rukou!
Ježdění podle Philippe Karla pomohlo i mému bezproblémovému frískému valachovi. Kašpar má jako každý frís vysoko nasazený silný krk a dlouhou slabou záď. Navíc je to kůň bez aktivity a chuti jít dopředu. Ježděním dle Philippe Karla jsem naučila Kašpara se natahovat dopředu a dolů s aktivní zádí, aby se mohl časem začít opravdu shromažďovat.
Od roku 2016 se věnuji ježdění pouze podle Philippe Karla. NA Facebooku jsem se zkontaktovala s Bárou Vokatou. Jezdily jsme na kurzy Školy lehkosti do Bavorska ke Katje Lauer, kde učil sám Philippe Karl své budoucí instruktory Školy lehkosti.
V roce 2017 se podařilo to, že Melanie Bulmahn byla ochotná přijet do ČR a vést kurzy, které tolik pomohly nám a našim koním. Strašně moc, ti Melanie děkuji já i moji koně 🙂