Mimo koňský svět pracuje jako lidský fyzioterapeut. Kurzu se účastní se svým valachem ČT Cabernet Sauvignon (ročník 2008):
U koní jsem od 8 let, kdy jsem začínala ve školičce na huculech a postupně dorostla na velké koně. Licenci jsem si udělala hned, jak to šlo, a pár let jsem strávila závoděním v drezuře a posléze ve všestrannosti.

Caberneta jsem dostala k 15. narozeninám jako roční hříbě. S jeho matkou jsem odzávodila dětskou drezurní kariéru. S Cabernetem jsem se pak chystala dobýt svět ve všestrannosti, ve které jsem v té době závodila s druhým koněm a naprosté jí propadla.
Nakonec bylo všechno jinak… Cabernet byl od samého začátku velmi zvídavý, komunikativní, sebevědomý, statečný, ale také s jasným vlastním názorem. Už jako s hříbátkem jsem s ním trávila dost času a snažila se pracovat ze země, ale bohužel bez jakýchkoliv vědomostí.
A z dnešního pohledu si spíš říkám, že jsem napáchala víc škody než užitku. Obsedla jsem si ho s malou poocí sama, ale další roky byly spíše trápením, beznadějným hledáním kontaktu – v jakémkoli smyslu. Ježdění v to době pro mě bylo hlavně o tréninku a přípravě na závodní karieru běžným konvenčním sportovním přístupem, byť kultura a slušný přístup ke koni byly vždy na prvním místě. Situace postupně během dvou let gradovala v pěstování vzdoru ve formě vyhazování a poslézi i mého častého padání. Celý problém nakonec ukončil Caberntův nespecifický úraz pánve kdy měl dvouměsíční klid v boxe. Bylo rozhodnuto změnit směr.
Díky pomoci své bývalé trenérky jsem kontaktovala trenéra horsemanshipu, se kterým jsem spolupracovala další dva roky. Hledali jsme si s Cabernet znovu k sobě cestu a já ho znovu obsedala. Následovaly další roky práce v kopcích a v lese pro vybudování lepší fyzické kondice, ale na jízdárně jsem zvládla bez konflitku vydržet tak 20 minut, než Cabernetovi došla trpělivost. Už mě vzteky neshazoval, ale začal házet hlavou, utíkat před kontaktem, apod.
Když bylo Cabernetovi 9 let, „naslepo“ jsme vyrazili na kurz s Melanie Bulmahn. Na ten pocit, kdy jsme opustili halu po prvním tréninku, nikdy nezapomenu. Poprvé jsem cítila dobrý „kontakt“. Bylo rozhodnuto.

Cebarnet mě ale naučil, že vzájemá pohoda a jeho fyzický i psychický komfort je pro mě na prvním místě a od závodů, které pro nás byly spíše stres, jsme nakonec také ustoupili. Stále dokáže dát najevo svůj diskomfort a nesouhlas a snadno se oživí konfliktní chování. V posledních 4 letech jsem se věnovala spíše drezurní práci a práci ze země, skákání jsem trochu omezila. Naším cílem byla piafa, pirueta ve cvalu a letmý přeskok. Cabernet udělal obrovský posun, začali jsme si spolu čas i práci zase užívat a jezdit hlavně pro radost, a to je pro nás nejdůležitější.
Následně se situace bohužel opět zdravotně zkomplikovala. Nejprve Cabernet podstoupil artroskopickou operaci pravé zadní nohy a následně během rekonvalescence přišla těžká kolika. Ta bohužel skončila operací a mnohaměsíční rekonvalescencí.